Vorschläge Neuraths und Franks über die Frage des Schicksals des tschechischen Volkes

K. von Neurath und K. H. Frank unterbreiten Hitler ihre Vorschläge zur Liquidierung der Tschechen. Ihre Schlußfolgerung: Einen Teil der tschechischen Nation wird man germanisieren können, den anderen aussiedeln und austilgen. Die böhmischen Länder werden mit deutscher Bevölkerung besiedelt

Sonderbehandlung

K. Neurath a K. H. Frank předkládají Hitlerovi své návrhy na lik­vidaci Cechů. Jejich návrhy: Část českého národa bude možno poněmčit, část vysídlit a vyhubit. České země budou osídleny ně­meckým obyvatelstvem

Č. říš. prot. 1391/40
Příloha 1
Příloha 2

Praha, dne 31. isrpna 1940

Milý pane Lammersi!

V příloze Vám zasílám záznam o otázce budoucího uspo­řádání českomoravského prostoru, přislíbený v mém dopise z 13. července t. r. č. říš. prot. 1197/40. Připojuji druhý záznam o stejné otázce, který vypracoval nezávisle na mně můj státní tajemník K. H. Frank, jenž dospívá ve svých myšlenkových pochodech ke stejnému závěru а k němuž se plně připojuji.13 Prosím Vás, abyste předložil oba záznamy vůdci a abyste stawnovil pro mne a pro státního tajemníka Franka termín, kdy mu budeme moci osobně přednést své sta­novisko. Jelikož, jak jsem se dověděl pod rukou, mají jednotlivá stranická a jiná místa v úmyslu předložit vůdci návrhy ve věci odtržení různých částí mně podřízeného pro­tektorátu, aniž bych znal podrobnosti těchto projektů, byl bych Vám vděčný, kdybyste termín pro můj výklad mohl stanovit zavčas, abych měl jako příslušný říšský protektor a znalec českého problému příležitost spolu se svým státním tajemníkem obhájit náš názor před vůdcem dříve, než mu budou z jiné strany předloženy nejrůznější plány.

S pozdravem

Heil Hitler!

Váš svobodný pán von Neurath v. r.

Náčelníku říšského kancléřetví
panu říšskému ministru dr. Lammersovi,
Berlín
W 8
Vossova ulice 6

 

Příloha 1
Tajné!

ZÁZNAM K OTÁZCE BUDOUCÍHO USPOŘÁDÁNÍ ČESKOMORAVSKÉHO PROSTORU

I. Každá úvaha o budoucím uspořádání Cech a Moravy musí vycházet z cíle, který je třeba pro tento prostor z hlediska státní a národnostní politiky stanovit.

Z hlediska státní politiky může být cílem jedině: začleně­ní beze zbytku do Velkoněmecké říše; z hlediska národnost­ní politiky: zaplnění tohoto prostoru německými lidmi.

II. Krátká úvaha o současném stavu z hlediska státní a národnostní politiky, jak vyplývá z pozorování a zkušeností od začlenění do říše, ukazuje cestu, kterou je třeba jít, aby bylo dosaženo jasného a jednoznačného cíle.( ... )

Bylo by však osudným omylem z toho vyvozovat, že vláda a obyvatelstvo se chovaly tak bezúhonně, proto že ізе vnitřně smířily ее zánikem svého samostatného státu a se začle­něním do velkoněmeckého prostoru. Stejně jako dříve po­hlížejí na Němce jako na obtížného vetřelce a touha po ná­vratu starých poměrů trvá v rozsáhlé míře, i když není vyslovována.

Obyvatelstvo se vcelku vzato podrobuje novým poměrům, ale činí to jen proto, že buď chápe situaci jak je třeba, anebo proto, že se obává následků neposlušnosti. Jistě to nejde od srdce. Toto stanovisko bude trvat ještě delší dobu.

III. Je-li však situace taková, bude nutno rozhodnout, co ее má stát s českým národem, aby bylo co nejrychleji a co nejdůkladněji dosaženo cíle začlenit země a zaplnit prostor německými lidmi.

1. Nejradikálnějším a teoreticky nejdokonalejším řeše­ním problému by bylo totální vysídlení všech Cechů z této země a její osídlení Němci. Toto řešení však není možné, protože není dost německých lidí, aby bylo možno ihned naplnit všechny prostory, které budou patřit v dohledné době k velkoněmeckému prostoru. I když se uznává naléhavost poněmčení právě českomoravského prostoru, i když se při­ znává, že do tohoto prostoru lze snadněji alespoň ze staré říše a z Východní marky dostat Němce než do Polska, bylo by zřejmě brzké provedení radikálního řešení nemožné, ledaže bychom se smířili s tím, že pole zůstanou neobdělána a města zpustnou. To však není z hlediska celkové situace říše možné. Také provádění nejradikálnějšího řešení by si vyžádalo desetiletí.

2. Aby však bylo dosaženo cíle, tj. zaplnění tohoto prostoru německými lidmi, k tomu není totální vysídlení Čechů ani nutné.

Při podrobném prozkoumání obyvatelstva dnešního úze­mí protektorátu je člověk překvapen velkým počtem plavo­vlasých lidí s inteligentními tvářemi a dobrou stavbou těla, lidí, kteří by sotva byli v nepříznivém smyslu nápadní i ve středoněmeckém a jihoněmeckém prostoru, nemluvě ani o východolabském prostoru. S ohledem na silné smísení krve s Germány v uplynulém tisíciletí považuji za zcela mož­né, aby už z toho důvodu byla v zemi České a Moravské po­nechána část obyvatelstva. (...) U Čechů bude naopak záležet na tom, aby se individuálním šlechtitelským výběrem zachovali Češi, vhodní pro germanizaci z hlediska газу, a aby se na straně druhé vypudily rasově nevhodné nebo říši nepřátelské živly (vrstva inteligence, vzniklá v posledních 20 letech). Takovým postupem bude možno úspěšně provést germanizaci.

IV. Podle mého názoru tedy ani nebude možné v brzké době eliminovat český národ z tohoto prostoru, ani není jisté, zda by byla taková eliminace v zájmu Velkoněmecké říše. Rozhodnutí otázky, co se má stát s každým jednotlivým příslušníkem českého národa, zda je třeba přijmout ho do německého národního společenství s cílem asimilace anebo zda je nutno držet ho stranou, to si vyžádá mnoha let.

V. Vyvstává nyní otázka, v jaké státoprávní formě má být udržována tato země během přechodného období, které od­haduji nejméně na dvě generace, a jak má být spravována.

Podle výše uvedeného je třeba vycházet z toho, že musíme počítat s existencí zhruba 7 miliónů skoro sevřeně usídle­ných Čechů. Pro státoprávní formu protektorátu, pro český zbytkový stát, byla svého času směrodatná v prvé řadě za­hraničně politická hlediska. Tato forma se však podle zku­šeností získaných za bezmála půl druhého roku také osvědčila vnitropoliticky a z hlediska správy. Není tedy vlastně žádného důvodu, aby se od ní upouštělo.

Ke spravování českomoravského prostoru jedině němec­kými úředníky máme nedostatek lidí. Pro každého člověka, který uvažuje státnicky a přitom i prakticky, je nasnadě myšlenka, že je nej jednodušší, aby se Češi sami spravovali v rámci Velkoněmecké říše a v souhlase s jejími cíli, to tedy znamená ponechat jim vlastní správní organizaci a poskytnout jim také v právě uvedených hranicích správní autonomii. Konečně se také této správě, zaměřené na vět­šinu obyvatelstva, nejlépe podaří postarat se o klid a po­řádek, a tím i o hladký průběh každodenního života v tomto prostoru. Německá správa, vybudovaná podle říšských žup, by mohla působit jeii rušivě, protože by až příliš snadno přišla v pokušení používat správních metod staré říše, které se tu nehodí, a protože je celou svou povahou příliš intenzívní, aby nevyvolala zbytečně odpor.

Německá správa se i v budoucnosti v přechodném období musí spíše omezit to, že bude vykonávat dohled nad vlastní správou této země, že bude dávat směrnice, podle kterých má být vedena správa, a že bude vydávat nařízení, aby zájmy Velkoněmecké říše byly vždy zachovávány a pod­porovány. Činnost německé správy zde je tedy činností vlád­ní. Ve výnosu z 16. března 1939 je jasně vymezena. Musím důrazně varovat, aby se neupustilo od tohoto způsobu ně­mecké správy, dokud tento prostor nebude poněmčen. Je jednoduchá a jasná a je třeba zasahovat jen tehdy, je-li ohroženo provádění politických směrnic vůdce.

Z toho však potom také vyplývá, že problém Čechů lze řešit jedině jednotně z jednoho ústředního říšského úřadu. Každé rozdělení prostoru Čech a Moravy přirozeně ohrožuje jasné jednotné řízení české správy a českých lidí. Ať je cíl a cesta sebejasnější, přece jen je různé správy pochopí různě a podle toho také metody nebudou stejné. Při men­talitě Čechů a při jejich velké taktické dovednosti si brzy najdou prostředky a cesty, jak využívat různých správ jedné proti druhé. Takticky politická dovednost Čechů byla ško­lena po staletí. Násilné rozdělení prostoru by znovu roz- dmychalo politický nacionalismus a jedině by posílilo opo­zici. Proto je třeba, aby se řízení provádělo jedním ústředním vládním úřadem, který bude v jedněch rukou. Problém Cechů nelze vyřešit naráz. Při poněmčování tohoto prostoru jde o mnoho jednotlivých prostředků na nejrůznějších úsecích a protože si tyto prostředky vyžádají mnoha let, než se pro­jeví jejich účinek, je stálé jednotné vedení prostoru Cechy a Morava nutné. V národnostním boji nic není škodlivějšího než kolísavý postoj a nejednotná linie. Jedině ústředním vedením lze v protektorátu vést říšskou politiku; kdybychom však například odstoupili Moravu župě Dolní Dunaj, na­stala by nejen diferenciace mezi Čechami a Moravou, ale připojení tohoto území by mohlo Východní marku samotnou v jejím poměru k říši postavit před nové, těžké problémy, které by s sebou nesly nebezpečí, jež zejména nelze podce­ňovat pokud jde o Velkoněmeckou říši.

Nutnost jednotného vedení politiky vůči Čechům není do­tčena tím, že ne všichni Češi bydlí v protektoráte. Češi, žijící mimo protektorát v sousedních župách, představují proti mase v protektoráte bezvýznamné odštěpky. Při jejich po­němčení nebo vyloučení lze proto dodržovat úplně jiné tempo a metody, používané vůči takovým menšinám, mohou být jiné. Tyto rozdíly neruší. Skutečný problém Čechů exis­tuje jen v protektoráte. Proto bude také jen tady možno vy­řešit ho s konečnou platností.

VI. Začlenění sudetské župy do českomoravského prosto­ru, třeba z historických důvodů, se nezdá být účelné, i když se bere ohled na to, že by se tak početně posílilo němectví.

VII. Hledíme-li na gigantické úkoly, před kterými bude stát německý národ po vítězné válce, je každému jasná nut­nost šetrného a racionálního nasazení německých lidí. Je tu tolik úkolů, které je třeba ihned a současně řešit, že je naprosto nutné opatrně a uváženě nasadit německé lidi, ho­dící se pro řešení těchto úkolů. Velkoněmecká říše bude používat ve velkém rozsahu na všech úsecích pomocných prací lidí cizí národnosti, bude se muset omezit na to, že bude obsazovat klíčová postavení německými lidmi, a že převezme ta odvětví veřejné správy, kde to bezpodmínečně vyžaduje zájem říše (např. armáda a část policie). (...)

VIII. Minulost zemí Čech a Moravy, dějiny těchto zemí, které mají pro německý národ zvlášť velký význam a které se odrážejí v dějinách hlavního města Prahy, dále podle lid­ského uvážení zvlášť velké úkoly, které připadají tomuto měistu v národnostně cizím prostoru, vytyčují jako nutný požadavek, aby Praha ve svém poistavení střediska prostoru Čechy a Morava nebyla nijak oslabena odštěpením částí űzemí. Každé město, které má být střediskem, potřebuje dostatečně velký prostor, aby si toto postavení udrželo. Takové město musí být přitažlivým bodem velkého prostoru s početným obyvatelstvem, aby zároveň mohlo vyzařovat výsledky své duševní, kulturní a hospodářské práce a oplod­nit jimi prostor i obyvatelstvo. K tomu u Prahy ještě při­stupuje to, že by byla vytlačena ze svého historického úkolu získat vliv i na další jihovýchod, kdyby bylo okleštěno její staré zázemí Čechy a Morava, a to v době, kdy je tato pra­stará německá Praha konečně opět s to vykonávat vliv ve smyslu а k prospěchu Velkoněmecké říše. Třebaže se bude dělat také pro jihovýchodní prostor vysoká politika v Berlíně, přece jen budou v podrobnostech, alespoň v hos­podářském a kulturním směru, vycházet nitky, s ohledem na polohu Prahy a na její minulost, v rozsáhlém měřítku odsud.

Proto si tento prostor zasluhuje v zájmu Velkoněmecka zvláštní pozornosti a zvláštní podpory. Je třeba vyvarovat se experimentů, i experimentů čistě správní povahy, které by až příliš snadno mohly ztížit dosažení jasného a jedno­značného cíle, ponenáhlého splynutí země a lidí s Velko- německem a vyřešení úkolu, určeného této zemi podle její zeměpisné polohy a jejích dějin.

 

Příloha 2

1. PAMĚTNÍ SPIS 0 ZPŮSOBU ŘEŠENÍ ČES­KÉHO PROBLÉMU A O BUDOUCÍM USPOŘÁ­DÁNÍ ČESKOMORAVSKÉHO PROSTORU

ÚCEL PAMĚTNÍHO SPISU

Protektorát Čechy a Morava byl zřízen za určité politické situace a dostal svůj dnešní právní a politický řád na zá­kladě této situace (14. 3. 1939). Otázka, zda protektorát s říšským protektorem v čele je přiměřený řešení českého problému a zda má být proto zachován či zda má ustoupit jiné struktuře, se nadhazuje z různých stran a je důvodem pro vypracování tohoto pamětního spisu. Tento pamětní spis má ve stručných rysech

a)      ukázat povahu českého problému,

b)      rozebrat formu dnešního jeho řešení,

c)       zkoumat účelnost navržených změn a konečně

d)      zaujmout k celkové otázce isamostatné stanovisko.

Na správném rozhodnutí závisí řešení českého problému. Neseme tedy odpovědnost za budoucí staletí.

A. povaha českého problému

Povaha českého problému vyplývá

1.      z pohledu na zeměpisnou a národnostní mapu,

2.      ze znalostí rasových poměrů a

3.      z dějinného osudu českého národa.

Český národ, patřící k západním Slovanům, leží nejen v německém politickém, ale také v německém národním životním prostoru. Jeho poloha v prostoru vylučuje jeho po­litickou samostatnost. Neschopnost Čechů natrvalo zorga­nizovat svůj stát je osudem, který je dán prostorem. Vel- koněmecká říše musí mít možnost politicky rozhodovat o tomto prostoru a jeho obyvatelích. Z toho vyplývá otázka osudu českého národa a státoprávní formy jeho přivtělení do říše. (...) Vyžaduje-li poloha v prostoru, aby Čechy a Morava byly zahrnuty do říše, dovoluje rasový obraz Čechů provádět u větší části národa politiku asimilace, popřípadě politiku změny národnosti; minulost konečně ukazuje, že se po staletí osvědčila protektorátová forma začlenění Čech do staré říše. (...)

B. rozbor současného s t a t o p r а v n i h o a po litického uspořádaní cech a moravy

Zřízením protektorátu nenašel ještě státoprávní stav říš­ských zemí Čech a Moravy svou konečnou formu, nelze tím ještě považovat český problém za vyřešený. Naopak, byl za­hájen teprve počátek procesu. Válka co nejsilněji zapůsobila na tento proces. Jednak ho urychluje tím, že si říše vydobyla za krátkou dobu dominujícího evropského a světového po­stavení, čímž odpadla jistá část zahraničně politických ohledů z března 1939; jednak ho brzdí, protože nutnost, aby sé protektorát podílel na válečně důležitých výkonech (bitva o výrobu, výroba zbraní a střeliva, správný chod obchodu a dopravy) zakazuje po dobu války útok na češství, protože by popřípadě mohl být narušen klid v závodech.

Jako naprosto správné se ukázalo ustavení ústřední říšské státní moci, podřízené jedině vůdci. [ ... )

Přesto je nyní říšský protektor nucen vykonávat správní činnost v rámci statu quo. S tímto druhem vyčkávací po­litiky se nemůžeme natrvalo spokojit, musíme jednoho dne opustit pasivní postoj a přejít proti tomuto prostoru a proti českému národu v rámci celkového říšského plánování do útoku. To podmiňuje změnu státoprávní struktury protekto­rátu, protože další nerušený chod současného správního aparátu říšského protektora sám ještě nevede k asimilaci či germanizaci Čechů.

C. stanovisko k rožným stranickým a jiným projektom

Různá stranická a říšská místa se nyní intenzívně zabývají budoucím uspořádáním českomoravského prostoru a řešením českého problému. Příčinou takových projektů jsou:

1. Plány jednotlivých gauleiterů na reformu a nové uspo­řádání jejich oblastí (sudetská župa, Dolní Dunaj, Horní Du­naj, Slezsko atd.).

2. Státoprávní úvahy některých říšských úřadů o reformě říše a o novém uspořádání budoucí říše (ministerstvo vnitra, štáb Hessův).

3. Jisté hospodářské a finanční zájmy berlínských říšských rezortů (ministerstva hospodářství, financí, výživy, pošt a dopravy).

Skoro všechny projekty počítají s pokud možno nejrychlejším zrušením protektorátu a tím 1 úřadu říšského pro­tektora, žádají rozdělení dnes uceleného území mezi tři nebo čtyři říšské župy a tím co nejrychlejší úplné začlenění do říšské správy. Slibují si od takového rozdělení Čechů mezi několik říšských žup kromě zjednodušení správy rych­lé vyřešení problému české národnosti, tj. germanizaci v krátké lhůtě, prostřednictvím útočné síly, kterou župy mají.

Snahy vedení župy Dolní Dunaj směřují k odtržení Moravy a jejímu spojení s dnešní župou Dolní Dunaj, Brno by bylo hlavním městem župy, v Čechách vidí druh českého „rezer­vátu". Od Dolního Dunaje do Slezska má být vytvořen ně­mecký koridor. Spekuluje se přitom také zejména s kme­novými rozdíly „moravských Slovanů". K tomu nutno kon­statovat:

1. Rozhodnutí o řešení české otázky nesmí být závislé na zvláštních zájmech jednotlivých gauleiterů, i když se takové zájmy zdají v současné době sebeoprávněnější. Jde o nové uspořádání říše a v jeho průběhu o konečné řešení otázky Čechů, tedy o říšské, nikoliv o župní zájmy. Župní zájmy je třeba říšským podřídit. Zdůrazňování primátu říšských zá­jmů nevylučuje zapojení sil, usedlých v sousedících pohra­ničních oblastech, které se osvědčily v národnostním boji, nevylučuje ani přihlížení k potřebám místního hospodářství v těchto oblastech, hospodářství, které mělo odjakživa svá přirozená hlavní odbytiště v Čechách a na Moravě.

2. Názor, že by rozdělením uceleně usídleného národního tělesa mezi několik říšských žup bylo možno rychleji ger­manizovat Čechy totální vysídlení považují i tyto projekty za neproveditelné je mylný proto:

a)      protože první reakcí na rozdělení by bylo posílení po­litického napětí mezi Čechy, vyšlehnutí odporu a nové poli­tizování Čechů, žádoucí je však jejich odpolitizování a amor- fizace;

b)      protože správní hranice nikdy nemohou rozbít jednot­ný národní celek a češství, které si je vědomo své jednoty, bohužel správním rozdělením existovat nepřestane. Dějiny to dokazují na případu Polska, které bylo třikrát dělením přičleněno ke třem různým státům. Politická regenerace polského národa však potom teprve začala;

c)       protože proti českému národnímu celku, který ve sku­tečnosti zůstane jednotný, nebude stát jednotná říšská moc, ale větší počet župních úřadů nebo říšských místodržitelství, která by podle dosavadních zkušeností různě postupovala a experimentovala. Německá síla by byla roztříštěna, vitální český národ by si snáze poradil s těmito dílčími německými silami;

d)      protože takové oficiální „české dělení" by přineslo ostrou zahraničně politickou reakci a rušilo by velkoprosto­rovou politiku říše na jihovýchodě. K tomu ještě přistupuje to, že Češi nebyli přivtěleni na základě války, ale požádali o ochranu, což by snad mohlo od tohoto kroku odradit jiné národy jihovýchodu. Budiž ještě podotknuto, že vytvoření „českého rezervátu" v Čechách není konstruktivním řeše­ním, protože tak vznikají nové správní problémy, protože se tato česká rezervace negermanizuje a tím se problém kon­zervuje. Kromě toho se dá sotva podvázat rozmnožování Če­chů v rezervaci a brzy by se začali znova stěhovat do sou­sedních pohraničních oblastí.

d. vlastní stanovisko

Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. Jsou dvě možnosti jak toho dosáhnout:

I. Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci.

Anebo

II. Bude-li větší část Čechů ponechána v Čechách a na Moravě, je třeba současně používat různých metod, slouží­cích germanizaci podle plánu na X let.

Taková germanizace předpokládá:

1. změnu národnosti rasově vhodných Čechů;

2. vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inte­ligence nepřátelské říši, popřípadě zvláštní zacházení e ní a se všemi destruktivními živly;14

3. nové osídlení takto uvolněného prostoru čerstvou ně­meckou krví.

ad I.

Totální vysídlení 7,2 miliónů Čechů považuji za neprove­ditelné,

a)      protože není k dispozici prostor, kde by bylo možno opět je usídlit;

b)      protože nejsou k dispozici němečtí lidé, kteří by mohli ihned zaplnit uprázdněný prostor;

c)       protože vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese, aby její funkce byla porušena, nesnese žádné vakuum;

d)      protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové říši ne­můžeme postrádat pracovní sílu 7 miliónů Čechů;

e)      protože je působení takového šoku na jiné národy jiho­východu pravděpodobně nežádoucí.

ad II.

Germanizace lze však podle mého názoru dosáhnout třemi výše uvedenými možnostmi. Úspěšné asimilační pokusy dří­vějších staletí, čjmž vznikla výše popsaná rovnost rasové úrovně miliónů Cechů s Němci, a přitažlivá síla nové říše umožňují a způsobují, že se zdá pravděpodobným přivést několik miliónů Čechů ke skutečné změně národnosti.

Oddělit část českého národa, u níž lze změnit národnost, od rasově méněcenné části je úkolem vyšetřovacích ko­misí zvlášť zřízených pro tento účel. (Popřípadě v rámci veřejného zdravotnictví.) Přes systematicky prováděnou po­litickou neutralizaci a odpolitizování je třeba dospět nej­dříve k politické [duševní) а pak k národní asimilaci čes­kého národa, aby se konečně dosáhlo skutečné změny národnosti.

Tento proces bude muset probíhat jak na samotném území protektorátu, tak i ve vnitroněmeckém prostoru. Ve všech oblastech života národa je třeba uplatňovat pružně, rozma­nitě a pestře plánovité a cílevědomé metody. Tady lze jen v hrubých obrysech naznačit některé z nich:

Dělnictvo:

Zvýšení životní úrovně Očast na sociálních vymoženos­tech národního socialismu (DAF, KDF poskytování pod­statných výhod při přiznání k němectví, vyloučení jakékoliv difamace) Velkorysá výměna pracovišt se starou říší, včetně přestěhování rodin jako lákadlo zachovat jisté odstupňování mezi starou říší a protektorátem Posílání služek do staré říše rovněž číšníků, sluhů, hudebníků atd.

Rolnictvo:

Očast českých rolníků na výhodách německé, rolnictvu příznivé, agrární politiky Dobrá tržní a cenová politika Způsobilost vlastnit dědičný statek jen pro německé rolпіkу (Sídliště německých branných rolníků podél vý­chodních hranic).

Buržoazie:

Hmotně podporovat obchod a řemesla Úřednictvu po­skytovat společenské výhody Individuální možnosti Povyšování Udělování vyznamenání.

Mládež:

Základní změna školního vzdělání Vymýtit český dě­jinný mýtus Výchova k říšské myšlence Bez dokonalé znalosti němčiny žádný postup Nejdříve zrušení střed­ních škol, potom i škol národních Už nikdy české vysoké školy, jen přechodně „Collegium bohemicum" při německé universitě v Praze Nejdříve dvouletá povinnost pracovní služby, pak povinná vojenská služba Přiznání cti, že se mohou stát německými důstojníky.

*

Velkorysá pozemková politika, zřizování německých opěr­ných bodů a mostů německého území, především pronikání německého národního území ze severu až k předměstím Prahy.

Boj proti českému jazyku, který se má stát, jako v 17. a 18. století, jen hovorovou řečí (nářečím) a má úplně zmizet jako řeč úřední.

Sňatková politika po předchozí rasové prohlídce. Při po­kusech o asimilaci ve staré říši je nutno vyloučit pohraniční župy. Vedle stálého náboru pro němectví a poskytování vý­hod jako lákadla nutno použít i nejostřejších policejních metod, včetně vypovězení ze země a zvláštního zacházení se všemi sabotéry.

Zásada „cukroví a biče"!

Používání všech těchto metod má naději na úspěch jen tehdy, když o jejich plánování, řízení a provádění rozhoduje jediná ústřední říšská moc s jediným mužem v čele. Přímé podřízení „pána v Cechách" vůdci jasně ukazuje politický ráz úřadu a úkolu a brání, aby politický problém sklouzl na problém správní. Jen tak se tento úkol vymkne rezortní cti­žádosti a pluralismu ministerstev a jiných říšských i stra­nických míst. Čechovi vždy imponuje jedině bezprostřední nasazení říšské moci. Se třemi či čtyřmi různými provincia­lismy se při své politické dovednosti a při své po ctaletí školené taktice snadno vypořádá zejména proto, že „matička Praha" zůstane rozhodně politickým mozkem českého ná­roda. Proti tomuto základnímu zákonu by se proto také pro­hřešovalo každé rozdělení území protektorátu.

Dokud se v plánovaném procesu změny národnosti nedo­sáhne příslušných úspěchů, stavím se proto za:

1. Zachování územní celistvosti dnešního území protek­torátu. Opravy hranic menšího rozsahu ve prospěch soused­ních žup nebo z technických důvodů jsou kdykoli možné (Plzeň, Moravská Ostrava, Jindřichův Hradec atd.).

2. Zachování jediné ústřední vládní moci říše v Praze s jediným mužem v čele, který je přímo podřízen vůdci a je vybaven všemi potřebnými plnými mocemi pro germa­nizaci.

3. Postupné odbourání autonomie Čechů a opatrné, pone- náhlé odbourání s tím spojeného českého státního aparátu, počínaje nejvyššími úřady, ale se zachováním českého úřed­nictva a zaměstnanců.

Je třeba zachovat toto těleso proto,

a)      že s ohledem na nedostatek úředníků nejsme s to ob­sadit 7950 obecních správ, 92 okresních hejtmanství a 2 zem­ské úřady německými orgány a protože budeme v budoucí říši із ohledem na obrovské úkoly, které nám nastanou, nu­ceni dalekosáhle používat Čechů,

b)      protože český správní aparát i během války dík německé pěsti, která ho řídila, vcelku vzato fungoval, bude fungovat i nadále a bude při české odpovědnosti zachovávat ve vlastním zájmu klid a pořádek;

c)       protože stačí, obsadíme-li poměrně malým, ale dobře školeným sborem německých úředníků všechna důležitá klíčová místa na vyšších správních úřadech a místo abychom se zabývali drobnostmi, budeme udílet příkazy a vést, to znamená vládnout.

*

Moje stanovisko vychází z úmyslu germanizovat prostor a lidi v protektoráte. Nezabývá se proto otázkou absolutního „deklasování" českého národa z rasových důvodů v pouhý pomocný národ (stanovisko askari!), který by byl ve spole­čenské klatbě a s nímž by muselo být zakázáno uzavírat sňatek. Praktická proveditelnost totálního deklasování se považuje spíše za neproveditelnou a předpokládá ізе jen In­dividuální deklasování jako zvláštní metoda „zvláštního zacházení" podle D II/2. Na základě vývodů tohoto pamět­ního spisu se totální deklasování nejeví ani nutné, ani žá­doucí, protože řešení české otázky a tím konečné pacifikace staletého českomoravského ohniska v Evropě lze dosáhnout navrženou cestou.

Po uplynutí jistého přechodného období, během něhož musí být jednotně uveden do plného běhu proces změny národ­nosti, nestojí už nic v cestě rozdělení území dnešního pro­tektorátu mezi říši nebo vytvoření nových říšských žup.

Praha, dne 28. srpna 1940.

Frank v. r.

Quelle
Die Vergangenheit warnt. Dokumente über die Germanisierungs- und Austilgungspolitik der Naziokkupanten in der Tschechoslowakei. Hg. von Václav Král. Prag 1960, Dok. 6, S. 59-73. 
Copyright
Verbreitung und Vervielfältigung nur zu wissenschaftlichen Zwecken. Voraussetzung für die Nutzung in wissenschaftlichen, nichtkommerziellen Publikationen und Abschlussarbeiten ist neben der korrekten Zitation – unter Berücksichtigung der empfohlenen Zitierweise – eine entsprechende Meldung an die Projektkoordination über das Meldeformular
Erstellt
31.08.2015 
Zuletzt geändert
31.08.2015 

Es wird empfohlen, die Quellen stets in der Originalsprache zu zitieren.

Vorschläge Neuraths und Franks über die Frage des Schicksals des tschechischen Volkes, in: Herder-Institut (Hrsg.): Dokumente und Materialien zur ostmitteleuropäischen Geschichte. Themenmodul "Protektorat Böhmen und Mähren", bearb. von Stefan Lehr (Münster). URL: https://www.herder-institut.de/resolve/qid/2932.html (Zugriff am 22.10.2017)